Wabi Sabi

Wabi Sabi je pojem z japonské estetiky, který je zaměřen na přijetí krásy věcí v jejich pomíjivosti a nedokonalosti. Od toho se odvíjí světonázor nabádající žít současností, akceptovat nedokonalost a oceňovat jednoduchost. Z hlediska estetiky je pro Wabi Sabi charakteristická asymetrie, neúplnost, skromnost, jednoduchost, a neokázalost. Wabi Sabi bylo od počátku ovlivněno filozofií zenového budhismu. V Japonsku se principy Wabi Sabi začaly více uplatňovat v 15. a 16. století spolu s čajovým obřadem, který byl původně rozvíjen budhistickými kněžími. Čajový obřad se však postupně stával také zábavou pro elity, při které se požívalo drahé a bohatě zdobené čínské keramiky. Reakcí na tento trend extravagance bylo otevření čajového obřadu i pro obyčejné lidi za používání obyčejné nezdobné keramiky, který na konci 15. století začal praktikovat zenový mnich Murata Šukó. Styl Wabi Sabi se pak dále rozvíjel i v dalších odvětvích japonské kultury, jako např. básně haiku, kaligrafie, keramika, architektura, tvorba japonských zahrad, ikebany a bonsají.